Vizovické

Vizovické pečivo v dnešní podobě je poměrně mladá záležitost. Jeho výrobou se začali zabývat manželé Lutonští v malém městečku Vizovice, které leží nedaleko Zlína na Valašsku. Paní Josefa Lutonská, rozená Doubovská a její manžel Jan Lutonský pekli od roku 1850 chléb a preclíky, z kynutého těsta rohlíky, pletýnky, věnečky a také figurální pečivo. Často se také prodávalo na poutích a jarmarcích, zvláště pak před vánočními a velikonočními svátky. Mezi figurální motivy patří panenky, panáčci a zvířátka. Toto figurální pečivo se kupovalo především jako dárky mladším dětem. Děti si s těmito hračkami nejdříve pohrály a poté je snědly. Tvary z kynutého těsta byly všechny velké, rustikální. Postupem času figurální pečivo zmenšovali, až vytvářeli pečivo velice drobné, které však již nedělali z kynutého těsta, ale pouze z mouky a vody. Těsto bez přidání kvasnic zhoustlo a po upečení se stalo velmi tvrdým a sloužilo již jen jako hračka či jako dekorační předmět. Toto pečivo mělo stále velký úspěch na jarmarcích i poutích, kde je kupovali především chudší lidé jako hračky pro své děti, později také jako ozdůbky na vánoční stromek nebo jako jiné dekorační předměty. Původní vizovické pečivo zahrnovalo 34 základních tvarů z nichž každý měl svůj symbolický význam. Výchozím tvarem je váleček, z kterého se stříháním, zdobením a přilepováním dalších částí, vytvářela figurka. Figurálními symboly se zdobil stůl a dům při příležitosti křesťanských svátků, svateb, křtin i pohřbů. Tyto figurky měly zaručit v domě hojnost, štěstí a spokojenost.